Srpen 2009

Nabídka vodítek a lonží pro koně

25. srpna 2009 v 13:53 Inzerce
Nabízím vodítka z polypropylenového lana (průměr 12mm) v délce od 1,5 m do 4 metrů. Opatřené z jedné strany karabinkou s pojistkou.
Nabízím lonže na koně z polypropylenového lana (průměr 12 mm) v délce od 5 metrů do 8 metrů, z jedné strany karabinka, z druhé strany 15 cm dlouhé očko.
Barvy: červenočerná, modročerná a žlutočerná.

Sandra Tůmová, tel: 773 919 109,email: sendinka001@seznam.cz

Hřebčín El Shalam - Francie

14. srpna 2009 v 16:26 Zajímavosti o arabských koních
V alsaském Hunspachu se nalézá malá , egyptsky orientovaná chovná stáj manželů Madenbergových. Láska ke koním začala u obou před více než čtyřiceti lety. Zatímco Dr. Guy Madenberg společně se svým otcem chovali Camargueské koně, pochází Edith Madenbergová z rodiny, která chovala závodní a sportovní koně. Oba nadšeně se zúčastnovali putovního a distančního ježdění, při kterém se seznámili. Tímto společným hobby se rozvíjelo přání a potřeba hledat koně, který by byl vhodný jak do přírody, tak pro distance. A tak došli Madenbergovi k arabským plnokrevníkům. Nejdříve koupili araba - valacha a později hřebce arabského plnokrevníka, který byl při francouzské zkoušce v Pompaduru uznán pro chov. K tomu měla přijít klisna, aby se později mohla vychovávat hříbata. Cesta vedla celou Francií k různým chovatelům, na jejím konci bylo však jen zklamání. Nenašli nic, co hledali" hezkou ,vzorovou a správnou chovnou klisnu, na které by se dalo i jezdit. Většina klisen nebyla ježděna, jejich kondice nebyla právě nejlepší. Přesto při těchto cestách zjistili jedno: výrazný arabský typ se dá nalézt u egyptského původu. Nyní začal manželský pár stále intenzivněji studovat články, knihy a původy. Učili se víc a víc o arabských koních. Tak se vykristalizovalo, že v úvahu přichází pouze egyptská arabská plnokrevná klisna.

V roce 1985 dostali v německém hřebčíně Kauber Platte příležitost koupit tehdy dvouletou ryzku jménem Nadeemah (Nizam x K.P.Bint Tuhotmos). O rok později pak přišla ze stejného chovu Masseda (Nizam x Manaya), březí od Hakeela. Přesto, že obě klisny pochází od stejného hřebce, jsou zcela rozdílného typu. Nadeemah odvozuje původ od klisny Bint Wedad, která svého času přišla z egyptského policejního hřebčína. Klisna - šimla Maseeda , která si přinesla nejlepší původ, jaký se ve Francii dal nalézt, odvozuje původ od dnes nejvlivnější klisny v egyptském chovu v Evropě:Malikah, jedné ze tří kmenových klisen z hřebčína Roter Busch rodiny Filsingerových. Nadeemah a Maseeda byly začátkem a pýchou malého, čistě egyptského chovu Madenbergových. S ostatními koníky se již mezitím rozloučili. Maseeda pak v roce 1987 přinesla hříbě - klisnu Marah. Přání mít vlastního , čistě egyptského hřebce bylo nyní stále silnější. Při návštěvách v různých německých hřebčínech se Madenbergovi v létě 1987 zamilovali do dvouletého hřebečka, na kterého jednoduše nemohli zapomenout - Marouf El Nabil (Nabil Ibn Nazeefa x Maisa), který se již jako hříbě účastnil mezinárodních přehlídek. Madenbergovi věděli: musí to být tento a žádný jiný!

Hřebčín je v rodinném vlastnictví, o koně se starají všichni členové rodiny. To se projevuje v přívětivosti a přátelské povaze koní. Všichni jsou velmi nakloněni lidem a přítulní. Cílem chovu je dostat araba v jeho originalitě a typu. Madenbergovi chtějí chovat čistě egyptské arabské plnokrevníky, kteří v sobě slučují krásu a výkon. Kvalita arabských koní vzniklá v průběhu staletí selekcí má být chráněná a zachovaná. Chtějí "originálního" araba a nechtějí chovat pro přehlídky nebo modu trhu, ale takového užitkového koně, který je jezditelný, vytrvalý, nakloněný lidem a silný ve výrazu. Manželský pár zamýšlí znovu se zúčastnit distančního ježdění.
(dle zahraničních materiálů L.Sodomková)


Very Busy

14. srpna 2009 v 15:53 Moji kámoši
Světlý hnědák,hřebec, který se narodil 10.5.1992 po otci Fallada /gdr/ a z matky Vertikála po Beauvallon /FR/, plemeno:anglický plnokrevník.
Very Busy běhal v letech 1994,1995 a 1996 za stáj Vokoun u trenéra M.Šusty ve Velké Chuchli. Jako dvouletý startoval 4x - jednou vyhrál, jednou byl pátý a 2x bez místa. Tříletý absolvoval 9 rovinných startů - jednou vyhrál, 2x byl druhý, 3x třetí a 3x bez místa /v Českém derby jako vodič obsadil 9.místo/.Čtyřletý běhal 5x na rovině - jednou vyhrál, 4x bez místa. Na konci roku 1996 změnil majitele z Pulec Holding a.s. na Akvagast Therm. Za tuto stáj vyběhl v roce 1997 a 1999, to již běhal steeplechase. V roce 1997 vyběhl 2x - jednou vyhrál a 1x se umístil a v roce 1999 byl v jediném startu třetí. Vydělal přes 130 tisíc Kč.Tím skončila jeho dostihová kariéra.

verouška jsem poznala jako super koníka, který mě jako už zaučenou klisnu pod sedlem učil jak chutná cval. V terén se ničeho nebál, rád i skákal, hrozně ráda vzpomínám na jednu Hubertovu jízdu, kde ho jel páníček a jako jediný přeskákal všechny skoky bez zaváhání. Moc jsem se od něj naučila.Trápily ho zdravotní problémy v podobě vleklých zánětů šlach.Pak byl bohužel na bývalém působišti přiotráven což narušilo jeho metabolismus a nikdy se z toho nevzpamatoval.
Postupně jeho stav se začal zhoršovat až musel být v listopadu 2007 utracen pro nefunkčnost jater.Nikdy na něj nezapomenu.


Very Busy v době, kdy ho netrápily zdravotní potíže.

Chov bez ježdění - zhola nemožné !

11. srpna 2009 v 15:23 Zajímavosti o arabských koních
V hřebčíně Maskot - Arabians ve Švýcarsku se to v tento všední den jen hemží. "To je vždycky tak," říká mladá majitelka Doris Suess Mayr s směje se. Uprostřed hemžení koní, jezdců, dětí, psů a věčně vyzvánějícího telefonu působí jako útes v příboji. Nachází ještě čas na milé slovo každému, vaření kávy, přípravu jídla - a přitom všem ani na minutu neztrácí přehled.

Tento týden je v plánu kurz westernového ježdění s Klausem Penquittem. Kurz byl už dlouho dopředu úplně vyprodán, stejně jako ostatní kurzy, které se v tomto hřebčíně arabských plnokrevníků ve Švýcarsku konají od dubna do října. Nabízí se T.E.A.M. kurzy s Lindou Tellington-Jonesovou, práce ze země s Petrou Mauerovou, kurzy skoků podle Chironovy metody, kurzy lonžování, kurzy drezury s těžištěm na "drezurní ježdění volného času na volné otěži" s bettinou Schurrerovou, která byla mimo jiné žákyní Nuno Oliveiry.

Mimořádně velkou návštěvnost má vždycky jedenáctidenní základní kurz pro dospělé a znovu začínající a kurz pro mládež. Dospělí a děti, kteří ještě nikdy neseděli na koni, jsou na konci kurzu schopni vyjetí do terénu ve všech třech základních krocích! Že je k tomu ze strany vyučujícího zapotřebí velkého fyziologického vcítění je jedna stránka. Druhá stránka je, že se tyto kurzy konají na "nervních" arabských plnokrevnících, kteří jsou navíc nasazeni v chovu! Když se pomyslí, kolik arabských plnokrevníků nebylo vůbec nikdy ježděno, je něco takového o to víc hodno uznání.

V tomto kurzu se žáci učí paralerně na trenažéru (dřevěný kůn) nejdřív všeobecné zacházení s koněm jako čištění, vedení a uzdění. Potom následují cvičení rovnováhy a jízda s nákrčním kruhem nebo provázkovou ohlávkou. Tady se vyjasní ovlivnitelným způsobem, jak moc sám senzibilní koník reaguje na "řeč těla". Roste pochopení, že není v žádném případě třeba silného působení na to, aby koník změnil směr nebo rychlost. Také vedení otěže se koná nejdřív "cvičně" a v posledních dnech tohoto kurzu jsou všichni začátečníci schopni citlivě, vybalancovaně a s měkkou rukou absolvovat vyjíždku do terénu.

Nejen v letních měsících, také v zimě je v hřebčíně hlavní sezona. Poté, co je venku chladno, deštivě a nepříjemně, konají se kurzy o pěstování, chovu, krmení, nemocech a přírodní léčbě s Lutzem Simonem v nově vybudované, dřevem obložené školící místnosti.

Pro Doris Mayrovou a Waltera Mayra je nemyslitelné chovat koně a nejezdit na nich. Podle jejich mínění je arab, který je pro svou krásu obdivovaný jako Leonardova Mona Lisa, nepopiratelný, když se pod sedlem ukáže jako těžký. Mají být krásní, ale musí se na nich také jezdit. Proto je chov a ježdění neoddělitelně spojeno a je jedinou cestou pracovat efektivně a cíleně. Výchova jezdce a koně má velký význam, ve stáji pořád stojí 4-5 koní pro výuku a korektury, kterým se věnuje podkoní Sybille Hanischová. Většinou jsou to arabové, považovaní za těžké, přičemž důvody často leží v oblasti psychiky a tato rušení se neobyčejně často dají odstranit samy změněnými podmínkami přístupu. Umístění koní v tomto hřebčíně je příkladné. Slovo "podle povahy", ještě vždy velmi silně opotřebovaný výraz v chovu koní, by mohlo být nejtrefnějším opisem. Každý z prostorných boxů disponuje oknem, nezaskleným a bez mříží. Koně mohou tedy celou dobu dýchat čerstvý vzduch. Polovysoké dělící stěny umožňují nerušenou sousedskou komunikaci mezi końmi a proto, jsou sociální vztahy zvlášt dobré - jak tvrdí Doris. Také závidění krmiva nepřichází do úvahy,protože jeden druhému nevidí "do talíře",žlaby jsou opticky zastíněny. Ale nejenom vnitřní, ale také venkovní boxy, resp. výběhy jakož i box plus mini výběh patří k tomuto příkladnému vybavení hřebčína. Je zde demonstrována celá šíře různých systémů držení, optimálně přizpůsobená různým potřebám jednotlivých koní.

Teprve něco přes 4 roky je švýcarský hřebčín vedený Doris a Waltrem Mayrovými. Od začátku bylo jasné , že vedle chovu bude velká pozornost věnována ježdění. Základní myšlenka při tom ukázat, že arabský plnokrevník je všestranně použitelný jezdecký kůn. A to, že se rozhodli pro "rusy", má v první řadě co dělat s jejich vhodností k ježdění. Arabové jí zvlášt fascinovali již jako dítě, když jezdila na jízdárně dokola na teplokrevnících. Přesto se zdáli být nedosažitelně daleko. To se náhle změnilo, když se jí v létě 1986 dostal do rukou článek o Shagya-arabech. Spojila se s autorem článku, tehdejším vedoucím plemenné knihy ve Švýcarsku Brunno Furrerem a koupila svého prvního araba , shagya-valacha. Bohužel tento po krátké době kvůli poranění šlach se už nedal použít pro jezdecký sport. Přišel na pastviny a hledal se nový koník. Tentokrát to už měl být arabský plnokrevník. Neměl být příliš malý, měl disponovat dobrými předpoklady k ježdění a měl být vhodný pro distanční závody. Nadšená Paladinem, synem Kilimandžara, který byl svými tehdejšími majiteli - rodinou Strohmayerových - úspěšně nasazován ve všech odvětvích jezdectví, začala se Doris zajímat o původ a dědičnost. Pak bylo jisté, že hledaný kˇůn musí mít ruský původ. Doris zdědila jednoho syna Paladina, valacha Jodina, který od svého otce zdědil velkou způsobilost k ježdění. Valach byl nasazován v distančních závodech, Doris startovala jako bývalá výkonná sportovkyně v triatlonu (jízda na kole, plavání a běh) a úspěšně se zúčastnila na drezurních a skokových zkouškách až do třídy L. Valach je dodnes v majetku hřebčína a osvědčuje se zejména jako spolehlivý koník pro výuku. Spíš ze soucitu byla koupena klisna Shangli-La, která měla pověst zlomyslné,která je dnes klid sám. Toho času probíhá její výcvik v klasické drezuře a po odstavení hříběte (od Chobana) má teprve jít do sportu, dříve než bude dál využívaná jako chovná.

V mezidobí byla koupena a přestavěna také menší stáj. Řešení to nebylo ideální, stáj totiž ležela 15 km od tehdejšího bydliště. Proto se začalo s hledáním statku, který by byl vhodný pro chov koní. 1988 byli Mayrovi úspěšní, našli starý statek zralý na zboření se skoro 6 hektary pozemku a byl na prodej. Po dlouhých jednáních s vlastníky mohl být dům stržen, samozřejmě s podmínkou, že bude podle starých plánů znovu úplně stejně vybudován. Toho se striktně drželi a ze starého statku je dnes klenot. Postupně se pak stěhovali i koně. Vedle valacha a klisny Shangri-La (Shah Jehan x Cargo) jsou ve stáji arabové ruského a polského původu: Sarmeda (Saljut x Gardenia), Celica (Gardir x Celina) s hřebečkem od Chobana, Fonda (Numizmat x Anisovka) s hřebečkem od Gonchara, Arkadia (Euben x Arabia) s hřebečkem od Chobana a Kolonia (Harascz x Kometa) s klisničkou od Saudiho.

Hvězdou hřebčína je samozřejmě hřebec Gonchar (Menes x Nametka). Při hledání vhodných koní pro mladý hřebčín se Mayrovi rozhlíželi také u Robie den Hartoga v Holandsku. Gonchar byl na prodej a byl nabídnut. Hřebec této třídy se tehdy ovšem oběma zdál jako příliš velké sousto. Jednalo se a ještě během jednání Goncharovi potomci získali udivující úspěchy na národních i mezinárodních přehlídkách.Hřebec kryl během prvního roku u Reného Tromba v Holandsku 12 klisen, byl pronajat do Francie a tam kryl 42 klisen. Velká šance pro tehdy čtyřletého hřebce, za kterou děkoval svým chovatelům prostřednictvím svých potomků. Tak například vyhrál Ass Windi v Balen, ve Westendu, v Anglii a během evropského šampionátu v Lieru 1990. Goryn vyhrál v Ostende, Paříži a Baden-Badenu. Skan-Dal vyhrál v Ostende a byl druhý v Bordeaux. Nedjar vyhrál ve Welsu... V seznamu lze libovolně pokračovat. Robie den Hartog po prvních úspěších Goncharových potomků už neměl velký zájem hřebce prodat, přesto však dodržel své slovo a Gonchar přešel do švýcarského majetku,kde během krycí sezony stál v knížecích Furstenberských stájích v Donaueschingenu u Petra Baumanna, který ho také předváděl na přehlídkách, na kterých se vždy zamíchla do špičky. A do ucha ještě Doris prozradila, že Francouzi by chtěli ušlechtilého hřebce, který spojuje ideální rozměry, výšku a dobrý fundament s arabským typem a vyzařováním, znovu pronajmout......
(Dle zahraničních materiálů L.Sodomková)


Moje běhací parta

7. srpna 2009 v 11:52 Můj deníček
Každej koník má rád běh, teda pokud to není totální lenoch. Já miluji běh a hlavně se svou partičkou bez jezdců, kteří nám do toho vůbec nekecají a neurčují co a jak. Někdy mě fakt štve, že se na mě vytahuje ten cucák Seidža, tak jí musím občas upozornit, že největší kápo na běhání jsem tu já.Tak se občas někdy na sebe pěkně šklebíme. Háček to je s Myškou inteligent, ten ví jak se chovat. A věřte mě, že z těhle situací vznikají suprový momentky.Tak doufám, že se Vám ten náš trénink líbí.taky takhle trénujete? Škoda jen, že s námi něběhají i lidičkové.
Zleva: My Fair Lady, Air Rainy Hack, moje maličkost, Seidjijan (občas spratek)

Koně vidí za mne

7. srpna 2009 v 11:43 Zajímavosti o arabských koních
Italský zpěvák Andrea Bocelli, který dobyl žebříčky mimo jiné hymnou na rozloučení Time to say Goodbye, je slepý od svých 12 let. Na jeho vášni k hudbě a arabským koním se tím, ale nic nezměnilo. Když se Andrea Bocelli vrací ze svých koncertních vystoupení a turné do svého domova na italské Riviéře, těší se na to, že bude opět u své rodiny a u svých tří arabských koní. Již několik let chová tento charismatický zpěvák s nezaměnitelným hlasem arabské plnokrevníky. Jeho kmenoví koně jsou: hřebec šiml Giasir (Abadan x Oucina) a hnědá klisna Arish Nazima (Nadejni x Mirwa) z ruské krevní linie.

Giasir vyšel z hřebčína Allevamento Ali v Toskánsku a je jedním z mála hřebců španělské krve mezi dnes v Itálii především dominujícími původem z Egypta. Italský chov arabských plnokrevníků je především relativně mladý, přesto právě v posledních letech tam je náležitý boom a arabští plnokrevníci z Itálie stojí také při mezinárodních přehlídkách stále častěji docela vpředu. Bocelliho hřebec Giasir je vnuk Jacia, kterému je velmi podobný především ve formování hlavy. Jak Jacio tak i Giasirův pradědeček Galero pochází ze státního hřebčince Yeguada Militar u Jerez de la Frontera a jsou důležitými pilíři španělského chovu arabských plnokrevníků.

Z Holandska dovezená Arish Nazima, Bocelliho kmenová klisna, je vnučkou známého těrského hřebce Nabega, který je známý dominantní dědičností svého typu. Ještě po mnoha generacích se dají Nabegovi potomci často poznat podle širokého čela, krátkého silného hřbetu a v neposlední řadě podle sytě hnědé barvy. Nabeg si udělal jméno především svými vlivnými syny Menesem, Nariadnim a Nemanem. Arish Nazima zemřela v r. 1997, avšak Andrea Bocelli si ponechal jedno její hříbě pro svůj malý chov.

V roce 1999 koupil Andrea Bocelli další plnokrevnou arabskou klisnu sedmiletou AP Sahiru (AK Shah Munifeah x Serenity Sahra). I když se narodila v Itálii, pochází vlastně z USA, nebot byla chovaná Hansi heck -Melnickou, majitelkou Serenity Arabians, Florida. Když Hansi zrušila chov arabských plnokrevníků, zajistil si Willy Luder některé z jejich koní pro svůj italský hřebčín Allevamento Podernuovo. Mezi nimi byla také Serenity Sahra, která byla již tehdy březí s AP Sahirou. Dnes je tato čistě egyptská klisna hodnotným partnerem pro volný čas Andrei Bocelliho.
Koně hrají hlavní roli v životě Andrei dokonce v některých videoklipech k jeho písním. Především dojemné sekvence, které ukazují Bocelliho s jeho hřebcem Giasirem v světlem zaplaveném lese nebo ve večerním příboji Středozemního moře, nádherně harmonizující s Bocelliho písněmi a zesilují romantický účinek.

Jak vlastně přišel jeden z nejúspěšnějších zpěváků ke koním? A.Bocelli se narodil a vyrostl v malé vesničce Lajatico v Toskánsku, kde jeho rodiče vlastnili vinohrad a statek. Už od svého narození měl Andrea problémy se zrakem a po nehodě při fotbalu úplně oslepl.Tehdy mu bylo jen 12 let a musel svůj život úplně změnit. "Mým rodičům vděčím za mnohé ", konstatuje Andrea , "nikdy se mnou neměli soucit, ale vždycky chtěli, abych vyrůstal pokud možno normálně." Především jeho matka Edy s ním jednala jako s dítětem, které vidí. Dovolila mu hrát fotbal, lyžovat v horách a darovala mu také jeho prvního koně, poníka jménem Stella, se kterým strávil 3tastné dny dětství v olivových hájích kolem Lajatica. "Sice jsem často z koně padal", vzpomíná Andrea," přesto jsem neměl strach a znovu nasedal. Koně byli pro mě již tehdy velmi důležití, pořád jsem se jim svěřoval se svými starostmi. Styk s nimi je pro mě výzvou. Opět znovu mě povzbuzují a strávil jsem s nimi fantastické momenty". Jako malý chlapec rád prováděl rodičům pěkné kousky, pořád doprovázený svým o tři roky mladším bratrem Albertem, s kterým ho ještě pořád spojuje úzké přátelství a je to on, co se stará o jeho koně, když Andrea je na vystoupení.

Už jako dítě byl Andrea nápadný svým nádherným hlasem, přesto kvůli jeho slepotě se pro něj zdála kariéra zpěváka nemožná.Tak dokonce vystudoval práva v Pise, promoval a pracoval nějaký čas jako advokát. "pak jsem učinil důležité rozhodnutí", vypráví Andrea,"chtěl jsem se ještě koncentrovat na zpěv a hrál jsem, abych mohl zaplatit hodiny zpěvu, , v barech a kavárnách. tam jsem se seznámil i s mou ženou Enricou,která tenkrát ještě mladá studentka se nejdřív zamilovala do mého hlasu a pak do mne samotného ".

"Až po nějakém čase jsem zjistila, že jeho měkký, nádherný hlas není náhoda, ale skuetčně výraz jeho charakteru", říká Enrica. S Enricou, kterou označuje jako "lásku svého života", má dnes Andra dva syny Amose a Mattea, na které je velmi pyšný.

V roce 1992 na Bocelliho upozornila italská rocková hvězda Zucchero a nechal ho natočit demosnímek s písní "Miserere". Zucchero doufal, že tímto páskem bude moci přesvědčit tenora Luciana Pavarottiho, aby zpíval "Miserere". Avšak když Pavarotti uslyšel Bocelliho hlas, reagoval jinak než očekával. "Děkuji za tuto nádhernou píseˇˇn, ale nepotřebuješ mě. Nech zpívat Miserere Andreu, nikdo lepší není". Od té doby Bocelliho kariéra stoupá. K mezinárodnímu věhlasu mu dopomohla hymna na rozloučenou "Time to say Goodbye", která je s více než 1,6 miliony prodaných CD nejúspěšnějším singlem všech dob v německu a je na nejlepší cestě staát se klasikou. Bocelli je jeden z mála zpěváků, kterým se podařilo nadchnout své publikum jak popem, tak vážnou hudbou jako je opera. Na jeho CD "Arie - album oper" například zpívá s bravurou některé nejkrásnější árie z oper jako Tosca, Carmen a dokazuje své kvality jako tenor. Pro příští měsíce stojí před Bocellim znovu různé velké projekty.

"Hudba je to nejdůležitější v mém životě, ale má druhá vášen patří arabským koním", konstatuje Bocelli. V neposlední řadě proto tráví ve své vlasti tolik času , kolik je možné. Pžed nedávnem koupil pro sebe a svou rodinu nový dům ve Forte dei Marmi. V této malé osadě u moře, jen cca 40 km od jeho rodného domu se cítí lépe než ve velkých městech, které musí během svých početných terné často navštěvovat. "Mám rád klidný život v Toskánsku", vypráví Andrea, "pro mě je cestování stinnou stránkou mého povolání".

Ideální den pro Andrea začíná návštěvou v malé kavárně, kde může se svými přáteli nebo bratrem hrát šachy: "pro ně nejsem světoznámou superstar, ale jen jeden z mnoha zpěváků - i když se o mně momentálně mluví víc než o jiných. tady nejsem nic zvláštního. V Toskánsku je bezpočet tenorů". K obědu vaří špagety podle starého rodinného receptu. jen "Chianti Bocelli", které jeho rodina pěstuje v malé vinici, nesmí od jisté doby požívat. "Zpěváci musí - podobně jako výkonní sportovci - dodržovat přísnou dietu a nesmí pít žádný alkohol", referuje Andrea. Odpoledne pak rád zajde ke svým koním , kterým někdy zpívá své písně. "Moje žena a koně byli mé první publikum, když jsem nastudovával Time to say Goodbye", říká půl století starý tenor.
Jako slepý musí Andrea oželet mnohé, ale nenechá si vzít pravidelné jedno až dvouhodinové jízdy na svém oblíbeném koni, hřebci Giasirov. "Koně vidí za mne, jejich oči nahrazují moje", konstauje s dojetím. Přitom mu samozřejmě prospívá senzibilní povaha a už skoro příslovečný člověku nakloněný charakter arabských koní. Jen krásu svých arabů Andrea nikdy sám neuvidí, přesto psal už Antoine de Saint- Extipéry:"Jen srdcem se vidí dobře, to podstatné je očím neviditelné".

Jednoho dne přišel Bocelli v doprovodu svách rodičů do našeho hřebčína, aby si vyhledal jednu z našich mladých klisen. jeho bohužel mezitím zesnulý otec při své předchozí návštěvě již zvolil, ale bylo úžasné , jak Andrea jednotlivá zvířata "prohlížel". Opatrně se přibližoval ke každé klisně , posuzoval ji znaleckými hmaty a vyslovoval své komentáře: cosi jako " ta je pro mě moc malá", "tahle má hezky posazený krk", "tahle má jemný základ". Posuzoval opatrnými a odbornými hmaty klisní hřbety, krky, zátylek a vůbec vše, co dělá koně koněm. Jeho rodiče mu pak vysvětlili, jak se jednotlivé klisny pohybovaly. Po dobré půlhodině se Andrea jasně rozhodl pro šestiletou AP Sahiru. Proč právě jí? Vedle její správné stavby těla také její přátelská až přítulná povaha. "Pro nás to byl velký den také proto, že jsme mohli zjistit, že mezitím světoznámý tenor za deset let od našeho prvního setkání neztratil nic ze své skromnosti a své veskrze sympatické povahy. Ale také on vypadá, že mu vstup na naše pastviny přinesl požitek a k naší velké radosti dá vždycky k lepšímu pár taktů ze svého širokého repertoáru", pronesl Wllly Luder.

Dle zahraničních materiálů L.Sodomková




Air Rainy Hack

6. srpna 2009 v 14:20 Moji kámoši
Americký klusák, tmavý hnědák s hvězdou, narozen 2.6.1993 po otci Pecka j:r a z matky Air Emerald po Spring Turf.
Běhal velice dobře klusácké dostihy, po problémech se zadní nohou ukončil svou závodní činnost.
Od začátku mne vůbec nemusel, přehlížel mě, jako bych byla vzduch. Vše se trošku změnilo po mém obsednutí, kdy jsme začali chodit na jízdárně a občas i ven do terénu.A byl to taky on, který mě učil jak v terénu cválat a taky to, že se slušně vychovanej kůň neleká. Sice občas se Háček nečeho bojí a to pak musím kolem "bubáka" první, ale jinak je to skvělý parťák. A brát mě více začal po prvním startu ve vytrvalosti v Zelčíně a od té doby spolu jezdíme nejen na závody, ale i na různé výstavy a akce. Miluje děti a všem se líbí. On mě také naučil, jak správně nastupovat do vozíku a nepropadat panice. Dlouho jsem si myslela, že jsem na něm jenom já závislá, ale přesvědčila jsem se, že i Háček je závislý na mě. Beru ho jako bráchu a pevně věřím, že tomu tak bude i nadále. háčku děkuji za vše co pro mě děláš. Ať se Tě zdraví a vitalita drží desítky let a spolu ať mnoho dokážeme.Hajdo dík.
Spolu - nejkrásnější pár. Co Vy na to?

LÉTÁNÍ BEZ KŘÍDEL

6. srpna 2009 v 14:04 Zajímavosti o arabských koních
Michael Schwarz popisuje dobrodružnou cestu egyptského arabského plnokrevníka Mameluka a břazí klisny Nafsah s jejím hříbětem (klisničkou) Naim Al Waha z Pforzheimu do hřebčína Al Waha rodiny Schwarzových v Paraguaji. Schwarzovi chtějí nejdříve poděkovat všem aktivním pomocníkům, bez kterých by tento odvážnýpodnik určitě neměl úspěch. Jmenovitě bychom měli uvést Svaz chovatelů arabů v Hannoveru, který nám promptně a spolehlivě vyhotovil všechny dokumenty potřebné pro let. Také jsme dostali důležité informace týkající se pro nás v budoucnu rozhodujícího svazu, neboť v paraguaji samé není ani uznávaný svaz pro arabské koně, natož plemenná kniha klisen. Dík také náleží panu Nagelovi od firmy Agricon Logistic v Brémách, který sám trasu letu vyznačil, řídil a osobně hlídal. Nikdo menší než Dr. Axwel Sieger z kliniky koní v Konigsbachu/Stein měl naší plnou důvěru k osobnímu doprovázení tohoto transportu. dr. Sieger neponechal nic náhodě, proto jeho veterinární medicínská cestovní lékárna se rovnala kvalitou celé jeho klinice koní a množstvím velké lékárny. Tak, připravený na každou krizi, nastoupil s naším hřebcem Mamelukem a Nafsah i s jejím hříbětem do transportéru koní ve směru letiště Amsterdam, aby tam započal první etapu letecké cesty, která měla dál vést přes New York - Miami - Asunción.

V Amsterdamu byli koně naloženi do uzavřeného kontejneru se senem, vodou a zavazadly v předsíni. Zdvižnou plošinou byli pak vyzvednuti do letadla. Naši arábkové se chovali tak tiše a trpělivě, jakoby už byli v letadle častěji. To samozřejmě nebyli, ale snad vzpomínali na "sůru v koránu", ve které se mluví o "létání bez křídel". Nad Atlantickým oceánem dostal Dr. Axel Sieger přes rádio změnu trasy. Po hodinách nepřistálo Jumbo v New Yorku, ale v Newfoundlandu. Celník přišel na palubu. Proč vlastně? Chtěli jsme do Paraguaje! Koně měli být veterinárně zkontrolováni. Dr. Sieger se legitimoval a po krátké návštěvě na celnici byly formality pro další let ok. Za čttyři a půl hodiny přistání v Miami. Pohraniční a veterinární úředníci přišli na palubu. Vše se odehrávalo velmi přátelsky a především profesionálně. Po kontrole dokladů dal úředník schvalovací razítko a vyložení a obstarání koní ve velmi moderní karanténní stanici začalo. Teď dostali naše "děti" půldruhého dne klidu.

Miami Cargo cca. 30 hodin později. Koně byli naloženi do přes 30 let starého letadla Lan Chile Airlines. Chilský kapitán byl hrdý na svůj náklad tří arabských plnokrevníků z Německa, krátce pošimral hřívu Mameluka a pak šel do kokpitu. Krátce poté jsme byli opět v oblacích. Kapitán říkal něco o dvou a půl hodinách letu - do Panamy!Panama??? My jsme chtěli přece do Paraguaje!
Byla vložena krátká tranzitní zastávka- ujišťoval kapitán. Přistání v Panamě. Horko! Naše děti byly vyloženy z letadla a se svýmy boxy převezeny do stínu. Krátká kontrola papírů, vše v pořádku. O hodinu později nová nakládka našich koníků. Stará DC8 se těžce zvedla k poslední etapě...

Teprve při příletu začaly problémy! Po pěti a půl hodinách jistě přistála v Asunciónu v Paraguaji. Téměř celé letiště bylo tmavé a pusté. Jen v malé budově celnice vládlo velké rozčílení. Ve světle reflektorů bylo možno vidět mnoho rozčilených lidí: novináře, celníky, dělníkya a ředitele letiště. "Tři koně a pes - živí"- brumlal si pro sebe kroutíc hlavou. To ještě nikdy nezažil. Boxy byly těžkým jeřábem pomalu složeny na rolovací plochu. Přešťastně jsme se objali. Tu přišlo strašné rozčarování od našeho tlumočníka: ředitel letiště vzkazuje, že koně musí zpět do letadla, nebo budou exekučním komandem zastřeleni. Zamrzla nám krev v žilách....Dívali jsme se na sebe nechápavě. Musel chybět nějaký papír, a to i přesto, že jsme dbali na všechny veterinární i celní podmínky. Koně nesměli opustit letiště. 50 metrů čtverečních louky jsme ohraničili červenou stužkou.

Rozdělili jsme se tak, aby koně nebyli ani minutu bez dozoru. Půl sedmé příštího rána. Vodu jsem dostal na WC v budově celnice.Malá ohrazená pastvina se podobala anglickému trávníku. Zvětšili jsme louku o deset metrů. Jak to půjde dál? Nejvyšší celní úředník rozhodl: koně nesmí ven. Chybí jeden dokument, a to i přesto, že Dr. Sieger předložil neuvěřitelných 753 gramů papírů, vše potřebné čtyřmo, orazítkováno, ověřeno a potvrzeno! Slyšeli jsme, že po změně vlády byla povinnost odsouhlasení dovozu pro koně zrušena. Koně nebudou vydáni. Někdo ,kdo zákon navrhl, by musel pro náš případ změnit své mínění buď ministr zemědělství nebo jeho zástupce!
Celé dopoledne jednal náš člověk na ministerstvu zemědělství, pak velké vysvobození, ministerstvo udělilo vyjímku. Zatčení koní bylo ihned zrušeno.Pro další nám byl dán k dispozici služebně nejvyšší úřední zvěrolékař, který musel osobně doprovázet transport koní až na náš ranč. Za tím to účelem byl náš ranč prohlášen karanténní stanicí.

Po 4 250 km dlouhé cestě po "stepní dálnici", která je jedinou spojnicí s jihem Paraguaje, dorazili jsme v pořádku na ranč. Dr. Sieger během cesty nepotřeboval pro koně žádné léky ani uklidňující prostředky. To znovu jednou ukazuje pevnost nervů a příslovečnou tvrdost arabských plnokrevníků. Nám uložená 40- denní karanténa pomalu končí. Mameluk, Nafsah a Na im se prohánějí se stádem zebu a koní Criollo na nekonečně velkých pastvinách s cukrovou třtinou, vlastním vodopádem a kouskem privátního pralesa.....

Dle zahraničních materiálů L.Sodomková

POD POVRCHEM

4. srpna 2009 v 14:24 Zajímavosti o arabských koních
Mnoho lidí si dnes kupuje arabské koně bez znalosti jejich původu, případně se o něj ani nezajímá. Původ koně je ale víc než jen kus papíru - nabízí nám pohled do minulosti a předpoklady do budoucnosti. Prozkoumání minulosti může být velmi užitečné. je důležité znát chyby předků a neopakovat je. To platí všude i v chovu koní!

U arabských koní se situace za několik posledních desetiletí radikálně změnila. Současní chovatelé a majitelé koní jsou naprosto odlišní od chovatelů a majitelů před sto, padesáti či dokonce dvaceti lety. Pochází z různých prostředí a mají různé cíle a názory. Chovatelství vypadá tak jednoduše, že jakýkoli nezkušený člověk získá pocit, že se může okamžitě stát chovatelem. Prostuduje výsledky přehlídek. Zjistí, co je v dnešní době úspěšné a co je potřeba zlepšit. Případně najde radu profesionála a ten ví, co je právě aktuální. Poté si koupí klisnu šampiónku a zařadí ji do chovu se šampionem.Musí tak přece získat hříbě šampiona... Co může být jednodušší?

Kéž by to všechno bylo tak snadné. Přirozeně má tato metoda určité procento na úspěch. Ovšem tato metoda si ani nezaslouží, abychom ji nazývali "chovatelstvím". Chov koní zahrnuje mnohem víc. Určité znalosti posuzování koní jsou výhodou a alespoň dostatečné porozumění jízdě na koni je důležité pro správné spojení vzhledu koně a funkce jeho těla. Koně chovaní způsobem popsaným v úvodu většinou nesplní to, co se od nich očekávalo. V lepším případě skončí jako "koně pro volný čas".

Dále má vliv spoustu dalších faktorů. Genetická výbava koně se nazývá genotyp. Je to jeden z nejdůležitějších faktorů, který je zodpovědný za vzhled /fenotyp/ koně, jeho chování, zdraví atd. Některé jeho složky se ale nemusí realizovat a jen se mohou /a nemusí/ předat do dalších generací.

Každý kůň má určitý původ, a to mnohem delší než je uvedeno v jeho průkazu. Původ čistokrevných arabů často sahá daleko před 19. století. Je jisté, že pokud se zeptáte chovatelů, popsaných v úvodu, do jaké rodiny jejich kůň patří /jakého je původu/, dostanete jako odpověď - překvapený výraz. Proč by se měl člověk zaměřovat na všechna jména v celém rodokmenu? Dokonce i někteří experti tvrdí, že můžeme s radostí zapomenout na všechny koně, kteří v rodokmenu vystupují dřív než ve čtvrté či páté generaci.

Je velmi jednoduché tuto teorii vyvrátit. Každý kůň dědí geny od obou rodičů, kteří opět zdědili geny od obou rodičů,atd. Například SCID gen nebo gen pro vypouklý profil některých Shagya-arabů, kteří mají velmi daleko ve své linii původu lipicána, přešel na mnoho generací a často nepozorován. A proto tolikrát získáte koně, který se vůbec nepodobá svým rodičům, ale vypadá jako přesná kopie svých dávných předků. Proto se v polských liniích dokonce po mnoha generacích značkových hnědáků a šimlů čas od času objeví ryzák se světlou hřívou a bílýma nohama. Egyptští a angličtí koně zase mají "lidské oko" jako jejich zakládající klisna Rodania. Ruští arabové klušou jako jejich předek Berk, mají oči po Bairactarovi a někdy mají ploché čelo po francouzských předcích /ti to získali po Dénousté/. A tak bychom mohli pokračovat dál.

Dříve každý chovatel arabů automaticky znal původ a předky svých koní. Díky tomu byl schopen posoudit pravděpodobnost a rizika jejich chovu.Pokud se zajímáte o více než jen o to, co lze vidět, vyhnete se nepříjemným překvapením. I když budete mít potřebné znalosti, nevyhnete se určitým rizikům. Ale aspoň budete schopni stanovit pravděpodobnost, že získáte hříbě, jaké očekáváte.
Jak se říká: "nic pochází z ničeho, kořeny nerostou z ničeho a bez minulosti není přítomnost".

Dle zahraničních materiálů L.Sodomková
Chov koní vážně není žádná sranda a já myslela, že je to tak jednoduchý.

Srpnový první víkend

3. srpna 2009 v 21:21 Můj deníček
Milí příznivci a obdivovatelé!
Prázdniny se přehouply do druhé poloviny, holky odjelya já si s koníkama užívám klídek.Vzpomínám na své "kolegy a kolegyně", kteří soutěžili na národní přehlídce shagya-arabů, která se konala 1.8.2009 v hřebčíně Tlumačov. Původně se uvažovalo, že bych tam jela, ale zase bych byla poslední, to fakt nemám zapotřebí.To je lepší si užívat s kámošema ve stáji.
V pondělí se tu přehnala pěkná přeháňka, takže jsme během chviličky zmokli, jak vy říkáte na kost.Jsem moc ráda, že se Vám můj deníček líbí.tak pá ahoj Vaše arabská princezna Kassey.